čtvrtek 21. ledna 2016

Mých TOP 5 knih za rok 2015

Dnes přispěji článkem o pěti nejlepších knihách, které jsem v roce 2015 přečetla. A aniž by to byl záměr, většinou to bude současná česká próza. Protože mám ráda současnou českou prózu. A vůbec si nemyslím, že by se mezi čtenáři nečetla. Ale myslím si, že se jí na knižním blogu jen málo kdo věnuje ve větší míře. A tak mi dovolte Vám ji nabídnout.



1. Zloději zelených koní od Jiřího Hájíčka


Jiří Hájíček je jeden z mých nejoblíbenějších českých spisovatelů. Když nakladatelství Host v roce 2015 přichystalo druhé vydání novely Zloději zelených koní z roku 2001, musela jsem ho mít. A to nejen kvůli krásné obálce, ale především kvůli skvělému tématu, které mě velice přitahovalo. Jihočeský román líčí příběh nelegálního dobývání vltavínů, které se stane hlavní obživou Pavla, ale nejen obživou. Postupně se pro něj hledání vltavínů stává nekontrolovatelnou vášní a ohrožuje i vztah s Karolínou, kterou miluje. Dramatický příběh vás zavede do zcela nového prostředí o kopáčích vltavínů. Autor objevuje spíše takovou exotiku z české historie, něco zcela ještě neobjeveného. Honba za vltavíny se promítá do mezilidských vztahů, které navíc Hajíček umí skvěle vykreslit. V letošním roce 2016 se navíc můžeme těšit i na filmové zpracování!



2. Milena Jesenská od Aleny Wagnerové


Miluji odvážné ženské osobnosti, které se nebály postavit se na vrchol a ukázat svou sílu, které se nebály jít si za svým cílem, které se postavily proti tomu, co se jim nelíbilo a čemu nevěřily. Taková byla i Milena Jesenská, kterou lidé znají pouze jako milenku spisovatele Franze Kafky. Jenomže tato skutečnost zastiňuje to, že to byla především odvážná a inteligentní žena, skvělá novinářka usilující o moderní životní styl žen, velice soucitná a milující bytost. Jak absurdní a smutné je, když je za druhé světové války jako nepohodlná osoba odvezena do koncentračního tábora v Ravensbrück, kde v roce 1944 umírá. Biografie od Aleny Wagnerové je neuvěřitelný příběh této silné ženy s odrazem v dějinách 20. století. Velmi čtivé, odstrašující i působivé zároveň.



3. Jako zabít ptáčka od Harper Lee


Dnes již světový bestseller, který vyšel v roce 1959, je v mnoha názorech knihou, která je už dokonce řazena do ,,povinné četby". Mně se román Jako zabít ptáčka od americké spisovatelky Harper Lee dostal do ruky teprve v roce 2015, kdy jej nově vydalo nakladatelství Mladá fronta. Děj se odehrává v Alabamě ve 30. letech 20. století a celý příběh je vyprávěn očima osmileté Čipery. Právě tento pohled je na celém románu to nejpůsobivější. Je to výpověď o dospívání a morálce, o dětských dobrodružstvích, kterým je ale konec, když je místní černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky. Jeho obhajoby se ujímá otec malé Čipery. Tak začíná marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Kniha na mě měla ohromný vliv. Má v sobě neuvěřitelného ducha a vřele ji všem doporučuji.
Více si můžete přečíst v mé recenzi z června.



4. Hotýlek od Aleny Mornštajnové


Přednost českého románu Hotýlek tkví v tom, že je zkrátka velmi čtivý. Myslím si, že cílem Aleny Mornštajnové je svým stylem co nejvíce se přiblížit současnému běžnému čtenáři. Přesto je její příběh plný závažných historických témat, které právě formou osudů obyčejných lidí, získávají zaujetí čtenáře. Hotýlek vypráví o generaci rodiny Mánesových, ve které se především během komunistických dob odehrávají dramatické zvraty. Na pozadí toho všeho stojí hotel, vlastně spíše hodinový hotýlek, pana Leopolda Mánese, který nabízí párům potěšení a rozkoš. Díky promyšlenosti a jednoduchosti příběhu zároveň vás kniha zcela pohltí a nakonec si uvědomíte, že jsme všichni jen malí lidé na pozadí velkých dějin.
Více si můžete přečíst v mé recenzi z října.



5. Lizucha od Lenky Juráčkové


Velkým překvapením pro mě byla útlá knížečka dosud celkem neznámé české autorky Lenky Juráčkové. Nicneříkající název Lizucha, celkem nenápadná próza. Přesto mě svým způsobem dostala. Devadesátiletá Lída trpící Alzheimerovou chorobou tráví stále stejné dny v domově důchodců. Ve snech se jí však vracejí vzpomínky na nucené práce v Německu a na muže, do kterého se tam zamilovala. Když už to vypadá, že koloběh Lídina současného života nemůže rozsvítit nic hezkého, objeví se u ní patnáctiletá Eva s kamarádkou Káťou a tajemným herbářem nalezeným v opuštěném domě. Styl autorky bych označila jako vlídný a příjemný, vyprávění bylo krásné a kouzelné. Škoda jen, že próza nebyla delší a propracovanější. O to víc se ale těším na další romány z ruky Lenky Juráčkové.
Více si můžete přečíst v mé recenzi ze srpna.



Doufám, že Vás současná česká próza nenudila, necháte se inspirovat a nezavřete si před českými autory vrátka. Ale jsem si jistá, že určitě teď všichni čtete P.S. Já taky. A je to překvapivě skvělé.

A která kniha z ruky českého spisovatele v roce 2015 zaujala Vás?

10 komentářů:

  1. Mně se nejvíc líbila Mapa Anny od Marka Šindelky, četla jsem ji několikrát a pokaždé to bylo ještě lepší :)
    Přečti si i tu Slepou mapu od Mornštajnové, to by se ti taky mohlo líbit.
    (Tenhle komentář je nějak přemapovaný... :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chystám se na všechno a zároveň na nic... :-D Ale určitě to řadím na seznam. :-)

      Vymazat
  2. Loni mě překvapivě víc bavila překladovka, s tou českou to nebylo špatné, ale žádný hit jako v předloňském roce Myšková, Němec nebo Šrámková. Asi je pořád nejvýš Do tmy, ale pravda je, že Mapování současné české prózy mi to trochu zkazilo :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se tenhle rok chystám na tu překladovku víc, vůbec jsem ji teď nečetla a mám dost mezery. :-D Pro mě byla Bolavá hrozně bolavá, ale to je spíš můj osobní problém, než že by to bylo špatně napsané. :-)

      Vymazat
  3. Už odjakživa si chcem veľmi veľmi veľmi prečítať Ako zabiť vtáčika a budúci mesiac to konečne vyjde aj u nás. Už sa neviem dočkať :)

    OdpovědětVymazat
  4. Nevěděla jsem, že Hájíček znovu vyšel, taky ho miluju, jupííí! Jinak jsem četla (kdysi) jen Jako zabít ptáčka a vloni jsem moc čtení nedala. :-( Ale nejvíc se mi určitě líbil Kvítek karmínový a bílý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hájíček je opravdu výborný, mám ho moc ráda a chci si přečíst všechny jeho prózy. :-)

      Vymazat
  5. Z minulý rok vydaných českých kníh ma bavil román Pod sněhem, rok predtým vyšli útle, no skvelé novely Pálenka od Hořavu a Mapa Anny od Šindelku. S Lizuchou súhlasím, krásny príbeh. Na Hotýlek sa chystám ale celkom som zvedavá aj na knihy Spoušť a Anežka. Česi ma stále bavia, popravde viac, ako slovenskí spisovatelia.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Od Soukupové už si taky musím konečně něco přečíst. A na Lizuchu jsem myslím zrovna narazila u tebe, proto jsem si ji přečetla. Musím se přiznat, že slovenští spisovatelé jdou mimo mě, budu se muset u tebe inspirovat. :-)

      Vymazat