Divadelní hru Pygmalión napsal George Bernard Shaw, anglický dramatik irského původu, který mj. získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1925. Jde o satirickou komedii z prostředí soudobého Londýna a autor nás zavede hned do dvou naprosto odlišných prostředí společnosti. Hra nese název podle kyperského krále a sochaře Pygmalióna, který se podle antického mýtu zamiloval do sochy bohyně Afrodity, kterou sám vyřezal. Sama Afrodita pak vyslechla sochařovi prosby a dala soše život.
Hra začíná v lijáku na zelinářském trhu, kde se poprvé setkáváme s hlavní hrdinkou Lízou Doolittlovou. Už z její první věty ,,'se ženeš, F'rdo? Č'm na cestu, mlouši!" poznáváme, že Líza používá pouliční nekultivovanou mluvu, která ji společně se způsobem chování staví do téměř té nejnižší vrstvy obyvatelstva. Líza si vydělává prodáváním květin na ulici, ale jejím snem je si otevřít opravdový obchod - květinářství. Na ulici se náhodně setkává s londýnským profesorem fonetiky Henry Higginsem, který se poté vsadí s plukovníkem Pickeringem, výzkumníkem indických jazyků, že z této ušmudlané květinářky udělá vznešenou dámu, která bude mistrně ovládat spisovný jazyk s patřičnou jeho výslovností. Začíná zdlouhavý a náročný proces Líziny výuky, ale nakonec se ukazuje, že Líza má skvělý postřeh a rychle vstřebává nové informace. Ani na samotném bále v Buckinghemského paláce nepoznají, kdo se za touto ,,šlechtičnou" skrývá. Profesor Higgins se s plukovníkem Pickeringem radují, že experiment zvládli bravurně.
Líza si ale postupem času uvědomuje svou vlastní důležitost a z jejího vystupování cítíme, že touží po plnohodnotném životě. Uvědomuje si, že se nemůže vrátit zpět na ulici, neboť se změnila. Poslední dějství je dosti složité a odehrávají se v něm silné emoce. Příběh končí otevřeně a je jen na čtenáři, jak se vypořádá se svou představivostí. Faktem ale zůstává, že hra Pygmalión vás určitě nudit nebude. Rozhovory jsou svižné, vtipné a některé metody fonetiky opravdu zajímavé. Líza je možná trochu ušmudlaná, občas jí prostě nerozumíte, ale je to slušná holka (,,I'm a good girl!") s dobrým srdcem, kterou si nemůžete neoblíbit. S Lízou se určitě nebudete nudit.
Hra má celkem pět dějství a já se musím přiznat, že mě nejvíce bavily první tři, kde Líza používá své nekultivované vyjadřování a učí se tomu správnému. Při čtení se opravdu pobavíte. Čím se ale blížíte ke konci, tím hra přibírá na vážnosti. Najednou je vám Lízy líto, oblíbíte si milého Freddyho, i když tušíte, že to není ten pravý, nadáváte paní Higginsové, že svého syna lépe nevychovala a začínáte nenávidět profesora Higginse za jeho chladnost.
Neměla jsem v ruce jiná vydání, ale 42. svazek edice D obsahuje předmluvu a doslov autora G. B. Shawa. Především doslov je velmi zajímavý, neboť se v něm G. B. Shaw věnuje osudům hlavních postav a dokresluje jejich životy. Pokud si ale domyslíte vlastní konec, kde si Líza bez problémů založí květinářství a je šťastná s Freddym, nebo se dá dokonce i dohromady s Higginsem, doslov vám veškeré tyto představy naprosto zboří.
Hra začíná v lijáku na zelinářském trhu, kde se poprvé setkáváme s hlavní hrdinkou Lízou Doolittlovou. Už z její první věty ,,'se ženeš, F'rdo? Č'm na cestu, mlouši!" poznáváme, že Líza používá pouliční nekultivovanou mluvu, která ji společně se způsobem chování staví do téměř té nejnižší vrstvy obyvatelstva. Líza si vydělává prodáváním květin na ulici, ale jejím snem je si otevřít opravdový obchod - květinářství. Na ulici se náhodně setkává s londýnským profesorem fonetiky Henry Higginsem, který se poté vsadí s plukovníkem Pickeringem, výzkumníkem indických jazyků, že z této ušmudlané květinářky udělá vznešenou dámu, která bude mistrně ovládat spisovný jazyk s patřičnou jeho výslovností. Začíná zdlouhavý a náročný proces Líziny výuky, ale nakonec se ukazuje, že Líza má skvělý postřeh a rychle vstřebává nové informace. Ani na samotném bále v Buckinghemského paláce nepoznají, kdo se za touto ,,šlechtičnou" skrývá. Profesor Higgins se s plukovníkem Pickeringem radují, že experiment zvládli bravurně.
Konec, který zklame?
Líza si ale postupem času uvědomuje svou vlastní důležitost a z jejího vystupování cítíme, že touží po plnohodnotném životě. Uvědomuje si, že se nemůže vrátit zpět na ulici, neboť se změnila. Poslední dějství je dosti složité a odehrávají se v něm silné emoce. Příběh končí otevřeně a je jen na čtenáři, jak se vypořádá se svou představivostí. Faktem ale zůstává, že hra Pygmalión vás určitě nudit nebude. Rozhovory jsou svižné, vtipné a některé metody fonetiky opravdu zajímavé. Líza je možná trochu ušmudlaná, občas jí prostě nerozumíte, ale je to slušná holka (,,I'm a good girl!") s dobrým srdcem, kterou si nemůžete neoblíbit. S Lízou se určitě nebudete nudit.
Hra má celkem pět dějství a já se musím přiznat, že mě nejvíce bavily první tři, kde Líza používá své nekultivované vyjadřování a učí se tomu správnému. Při čtení se opravdu pobavíte. Čím se ale blížíte ke konci, tím hra přibírá na vážnosti. Najednou je vám Lízy líto, oblíbíte si milého Freddyho, i když tušíte, že to není ten pravý, nadáváte paní Higginsové, že svého syna lépe nevychovala a začínáte nenávidět profesora Higginse za jeho chladnost.
Neměla jsem v ruce jiná vydání, ale 42. svazek edice D obsahuje předmluvu a doslov autora G. B. Shawa. Především doslov je velmi zajímavý, neboť se v něm G. B. Shaw věnuje osudům hlavních postav a dokresluje jejich životy. Pokud si ale domyslíte vlastní konec, kde si Líza bez problémů založí květinářství a je šťastná s Freddym, nebo se dá dokonce i dohromady s Higginsem, doslov vám veškeré tyto představy naprosto zboří.
Kouzlo hraného příběhu
Na rozdíl od lyriky nebo prózy, drama je především o následném scénickém provedení, ať už v divadle nebo v hraném filmu. Jak jsem se zmínila na začátku, nemohu se pochlubit tím, že jsem viděla Pygmalión v divadle. Jsem si ale jistá, že i filmová verze muzikálu pod názvem My Fair Lady (1964) je zkrátka dokonalá. Určitě se tam pár scének liší a i konec lze interpretovat odlišně, na druhou stranu Audrey Hepburnová ztvárnila roli Lízy naprosto skvěle. Přece jenom není nad to, když vám někdo tu vytříbenou genialitu dialogů zdramatizuje. Navíc písně jako "Loverly" jsou nesmrtelné a vlezou vám do hlavy na několik dní. A snad každý fanoušek My Fair Lady si po shlédnutí stále opakuje větu: The rain in Spain stays mainly in the plain!
A nakonec krátká ukázka pro pobavení:
Líza (temně): Moje teta zemřela na chřipku, prý.
Paní Eynsford-Hillová (na výraz sympatií): Ts, ts!
Líza (týmž tragickým tónem): Ale já jsem přesvědčená, že tu starou ženskou sejmuli.
Paní Higginsová (zmatena): Sejmuli?
Líza: No to vám búúúh řekl! Proč by právě ona umírala na chřipku? Když se před rokem vylízala
ze záškrtu. Na vlastní oči jsem ji viděla. Pěkně z něho zmodrala, to vám řeknu. Všichni si
mysleli, že je po ní, ale táta jí ládoval do krku rum, až se vzpamatovala takovým fofrem, že
překousla lžičku.
Paní Eynsford-Hillová (zděšena): Bože můj!
…
Líza: Teta? Ta byla rumem odkojená. A pak, můj otec se v tom nejlépe vyznal, když si ho tolik naládoval do vlastního krku.
Paní Eynsford-Hillová: Chcete říci, že pil?
Líza: Pil? To mě podržte! Chlastal!
Líza (temně): Moje teta zemřela na chřipku, prý.
Paní Eynsford-Hillová (na výraz sympatií): Ts, ts!
Líza (týmž tragickým tónem): Ale já jsem přesvědčená, že tu starou ženskou sejmuli.
Paní Higginsová (zmatena): Sejmuli?
Líza: No to vám búúúh řekl! Proč by právě ona umírala na chřipku? Když se před rokem vylízala
ze záškrtu. Na vlastní oči jsem ji viděla. Pěkně z něho zmodrala, to vám řeknu. Všichni si
mysleli, že je po ní, ale táta jí ládoval do krku rum, až se vzpamatovala takovým fofrem, že
překousla lžičku.
Paní Eynsford-Hillová (zděšena): Bože můj!
…
Líza: Teta? Ta byla rumem odkojená. A pak, můj otec se v tom nejlépe vyznal, když si ho tolik naládoval do vlastního krku.
Paní Eynsford-Hillová: Chcete říci, že pil?
Líza: Pil? To mě podržte! Chlastal!
Mé hodnocení:
Podrobnosti o knize:
George Bernard Shaw
PYGMALIÓN
vydal Ivan Zmatlík - nakladatelství ARTUR
v roce 2007
vydání první
počet stran 148
Na Pygmaliona se zrovna chystám, k maturitě skvělé dílo! :) A tvá recenze mě nakopla, hned zítra se po něm poptám v knihovně :)
OdpovědětVymazatTaky jsem si ho dala k maturitě, ale bohužel nevytáhla. Jsem moc ráda, že tě recenze inspirovala, určitě stojí za půjčení. :-)
VymazatA nedá mi to, abych ti nedoporučila Svatou Janu a Živnost paní Warrenové. Velevtipné kousky :)
OdpovědětVymazatA kdyby tě zajímalo, jak to bylo se sochařem, Ovidiovy Proměny jsou příjemně čtivé :) Trochu delší čtení, ale bezpochyby kouzelné, inspirující a přibližující mytologii.
Díky za doporučení. :-) Od Ovidia jsem četla Listy heroin a Umění milovat (které bych si chtěla mj. ještě jednou přečíst a napsat recenzi). Na Proměny se chystám už roky, tak snad se k nim taky jednou dostanu. :-)
VymazatPygmalion jsem četla k maturitě a tam jsem si ho nakonec i vytáhla :D Knížka se mi líbila a četla se moc pěkně, člověk se u toho i zasměje :)
OdpovědětVymazatTak to závidím, o tom se muselo hovořit jedna báseň! :-D
VymazatJj, Shaw je skvelý, je dôkazom toho, že klasika nemusí byť nudná a nezáživná, ale že dokáže osloviť a pobaviť aj teraz. Muzikál je iný ako hra, to je jasné, hlavne ten koniec, ale myslím si, že každé má niečo do seba. Muzikál je skôr na pobavenie, odľahčenie, hra už ku koncu "serióznie", ale o to je podľa mňa lepšia. Čítala som staré vydanie bez doslovu, ako to malo skončiť s Lízou? Ja som stále dúfala, že síce Freddy nie je ten pravý, ale je s ním aspoň v rámci možností spokojná. Zborí mi doslov všetky ilúzie? :) Inak príjemná recenzia :)
OdpovědětVymazatDěkuji. :-) Ten doslov je velmi zvláštní, jako by to ani nepsal Shaw. Je celkem dlouhý, a tak vyberu pár úseků pro představu. Kdo nechce vědět, nechť dál nečte. ;-)
Vymazat,,Pokud jí Freddy není fyzicky odporný, a Higgins fyzicky natolik přitažlivý, že všechny ostatní instinkty zahluší, vezme si, pokud se vůbec za někoho z těch dvou vdá, Freddyho.
A přesně to taky Líza udělala.
Následovaly komplikace, ne však romantického, ale ekonomického rázu.
...
Nebo byste snad nechtěli slyšet, že krámek, díky Lízinu šarmu a jejím mladistvým obchodním zkušenostem z Covent Garden, utěšeně vzkvétal? Ale běda! Pravda musí ven: krámek se dlouho nevyplácel..."
Skvělá recenze. Já jsem si také Pygmalion oblíbila, ale přiznám se filmovou verzi jsem ještě neviděla, děkuji za připomenutí, že bych mohla! Já mám obecně ráda dramata i v psané podobě, skvěle a rychle se to čte a moje fantazie nabírá na obrátkách :)
OdpovědětVymazatDíky, Bastero. :-) Určitě se na My Fair Lady podívej, já bych na to mohla koukat pořád dokola. :-D
VymazatHezká recenze, ani jsem nevěděla, že to bylo takhle zfilmováno, pamatuju si jen když to hrála Blanarovičová v Karlíně.
OdpovědětVymazatDíky, tak to vřele doporučuji a já budu zase naopak muset dohnat to jeviště. ;-)
Vymazat