Selský baroko: Po stopách zločinů minulosti

Česká literatura se poslední dobou stává stále více součástí mého čtenářského zájmu. A to nejen ta klasická, ale především současná česká próza. Chuť do dalších českých knih ve mně vzbudil i Jiří Hájíček se svým románem Selský baroko. 

Jiří Hájíček je český spisovatel, narozený v roce 1967, který v současné době píše romány a povídky situované zejména do prostředí jihočeského venkova. Za Selský baroko získal v roce 2006 literární cenu Magnesii Literu v kategorii próza. Za zmínku jistě stojí také jeho další ceněný román Rybí krev, který byl vyhlášen knihou roku 2013 opět Magnesia litera.

Detektivní zápletka a něco víc

Selský baroko se stejně jako další Hájíčkovy prózy odehrává na jihočeském venkově a v Třeboni, kde také příběh nenápadně začíná. Hlavní postavou je Pavel Straňanský, genealog, který dostane neobvyklou zakázku se slušnou finanční odměnou. Pavel tak pomalu proniká do příběhu nedávné minulosti sedláků ve vsi jménem Tomašice, přesněji do dob kolektivizace. Příběh Rozálie Zandlové a tomašických sedláků, kteří se dostali v 50. letech kvůli udání do vězení, vyvolává několik otázek, na které se Pavel snaží najít odpovědi v archivech a ve starých kronikách.

Skoro až detektivní bádání samotářského genealoga však není jen historickou událostí. Následky se promítají i do současnosti. Pomsta je totiž generační... Ačkoliv se může na počátku zdát, že se bude jednat o banální zápletku, postupně se čtenář noří do vskutku napínavého hledání záhadného dopisu. Osobně velice oceňuji Hájíčkův styl nabídnout čtenáři více pohledů, pohledů jednotlivých postav, nepřímých účastníků i těch přímých. Vina a odpuštění stojí jako kulisa celého příběhu, stejně jako křivda a pomsta.

Stín minulosti, který padá do současnosti

Hájíček s tématem kolektivizace naložil opravdu znamenitě. Nikdy bych nevěřila, že příběh vystavěný na tématu udání, odehrávající se v padesátých letech a na venkově, dokáže mít tak temný nádech. Napínavost, to je jistě rys, který Selskýmu baroku rozhodně nechybí. Autor si pohrává s postavami a vrstvením děje, ale i s kontrasty, které mě v knize hodně zaujaly. Jev prolínavosti minulosti a současnosti je tu naznačen nejen v samotném ději, ale i v prostoru, předmětech a dokonce postavách. Městské prostředí Třeboně je v protikladu s venkovem, Pavlův notebook plný nashromážděných dat bychom zase mohli postavit do opozice ke staré kronice. Stejně tak postavu Pavla, spíše humanitně zaměřeného muže, který se jen věčně hrabe v archivech a bydlí u stárnoucího kameníka, můžeme vidět jako odraz Daniely, mladé atraktivní ženy, která vlastní nablýskané velké auto a pátrá po svých kořenech, protože je to zkrátka teď moderní.

„Zajímá mě Rozálie Zandlová,“ řekl jsem to jméno a příjmení hlasitěji a pomalu. Zastavila se. Taky jsem zůstal stát. Mlčela. 

„Ta pocházela z Hůrky,“ řekla nakonec neochotně. 

„Znala jste ji?“ nedal jsem se. Dívala se někam zpátky ke hřbitovu, k oprýskaným zdím porostlým psím vínem. Nevěděl jsem, jestli už nemám jít pryč. 

„Ta kurva jedna…“ řekla potichu, ale rozhodně. Zamrazilo mě. Z toho tónu. Stáli jsme tam sami na návsi. A nějaká padesát let stará nenávist. Nechápal jsem. Stará paní odcházela,  chvíli jsem zaváhal a pak ji nechal jít.

Selský baroko pro mě mělo rozhodně překvapující závěr. Jako další neocenitelný prvek bych tak označila právě nepředvídatelnost děje. Ani zvraty v tomto románu rozhodně nechybí. Hájíček dokázal po celou dobu svého vyprávění udržet mou čtenářskou pozornost na maximum. Nemohu si odpustit srovnání (možná nemístné) s Emilem Haklem, kterého jsem četla nedávno. Haklův styl mi totiž moc nesedl a musela jsem si na něj zpočátku navyknout, naopak Hájíčkův styl psaní mi byl velice sympatický. Líbilo se mi, jak dokázal dobře vykreslit atmosféru jednotlivých situací, i to, jak byly postavy přirozené.

Závěrem

Selský baroko je pro mě samotnou kvalitním přínosem v české literatuře, které budu mile doporučovat všem. Jiří Hájíček se ve svém románu dotýká stále ještě ,,čerstvé" minulosti, která může oslovit určitě mnoho čtenářů, ať pamětníků, tak zájemců o problematiku druhé poloviny 20. století. Pro mou generaci je Selský baroko také přínosné tím, že přibližuje toto temné období přes zajímavou a napínavou zápletku, která je zprostředkována bezpochyby čtivou formou.

Mé hodnocení:

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji serveru Knihy.iDNES.cz, kde lze e-knihu také zakoupit.

Odkaz na e-knihu v eshopu: http://knihy.idnes.cz/selsky-baroko.html

Podrobnosti o knize:

SELSKÝ BAROKO

Jiří Hájíček

vydalo nakladatelství Host

v roce 2005

vydání první

176 stran