Příspěvek k dějinám radosti: Román psaný ptačí řečí

Radku Denemarkovou, svéráznou a nekompromisní spisovatelku jsem si oblíbila již románem Peníze od Hitlera, ve kterém jsem poprvé poznala, jak důrazný může být autorský styl. Na její nový román Příspěvek k dějinám radosti jsem se těšila dlouho a bylo se opravdu na co těšit. Autorka si mě podruhé získala pro jedinečnost svých témat, ačkoliv se mi zdálo, že v knize bylo tak trošku převlaštovkováno...

Vážné téma pro celý svět v detektivním příběhu

Oběšení bohatého muže ve skleněném domě se díky vnímavému Policistovi ukáže jako vražda. Policista začne pátrat po skutečných důvodech smrti tohoto muže a jeho pátrání ho zavede až do domu pod Petřínem. Svůj volný čas tráví s mladou Vdovou, která zůstala se svým synem po smrti svého manžela v luxusním domě sama. Tajemný dům pod Petřínem je sídlo tří žen, které jsou oddané vyšší spravedlnosti. Ve spletitém příběhu mají důležitou roli vlaštovky, které s námi letí celým příběhem knihy. Dvě dějové linie se postupně prolínají a spojují se v jeden celistvý námět.

Autorka si vybrala téma, které je stále v dnešním světě trochu tabuizované, nebo alespoň zjednodušované a zevšeobecňované. Téma znásilnění se zvláštním způsobem představuje v téměř až lyrizovaném příběhu. Zajímavé na celém románu je, že se autorka nesnaží přesně komentovat situaci, nepoužívá jasných formulací, ale naopak nám krutost podává v podobě obrazných vyjádření, která jsou mimo jiné pro autorku typická. Do těchto až básnických vět vkládá i vyjádření naopak surová, která podtrhují celkovou vážnost tématu.

Znásilnění není o sexu v pravém slova smyslu

Je znát, že Denemarkovou a její tři hlavní ženské postavy zajímají lidská práva - hledají oběti a hledají viníky. Důrazným motivem jsou lidská těla, která mají vlastní paměť. Podle mého názoru je tohle jeden z nejodvážnějších prvků v celém románu. Na rozdíl od většinového názoru, že lidská těla jsou pouhou schránkou pro duši, která nemají valného významu, je Denemarková přesvědčená, že lidská těla si pamatují a nelžou nám. Posedlost lidským tělem má v románu dvě stránky, tu problematickou, která představuje sexuální násilí a tu zdravou, která je jasným důkazem toho, že znásilnění není totožné se sexem, který vyplývá z přirozené touhy a vášně člověka. A právě tato stránka je představována vztahem mezi Policistou a Vdovou.

Celý příběh je psán ,,ptačí řečí", která se projevuje téměř všude. Vlaštovky a i ostatní zástupci ptačí říše se zdají být jako průvodci, objevují se v životech hlavních hrdinů, objevují se v názvech hudebních děl, v přirovnáních, v metaforách atd. Pro čtenáře se tím buduje jakýsi nový jazyk, nový styl psaní, a je třeba si na něj rychle zvyknout, aby pochopil záměr celého díla. Pro mě byla občas přemíra ptačích motivů nevhodná a zdálo se mi, že se autorka už opakovala. Zaobalenost jednotlivých slov do těchto ptačích motivů se mi zdála v některých případech zkrátka zbytečná.

Závěrem

I přesto se mi příběh zapsal hluboko do mysli, otevřel mi oči do nového celosvětového problému, uvědomila jsem si, že stojíme proti dalšímu zločinu, který se objevuje vedle vražd, válek a dalších neštěstí. Denemarková se nám snaží sdělit, že spravedlnost si v této problematice ještě cestu nenašla. Zčásti detektivka, zčásti esejistické zamyšlení, zčásti mnoho dalších žánrů, které se v románu Příspěvek k dějinám radosti překrývají, ve vás zajisté nechají literární zážitek, ačkoliv to žádný příspěvek k radosti není.

Mé hodnocení:

Podrobnosti o knize:

PŘÍSPĚVEK K DĚJINÁM RADOSTI

Radka Denemarková

vydalo nakladatelství Host

v roce 2014

vydání 1.

334 stran