pondělí 29. června 2015

Jako zabít ptáčka: Kniha nejen o tom, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni

Může být kniha o (ne)obyčejném dospívání dvou malých dětí čtivá a napínavá? Rozhodně může. A jednou z takových knih je dnes již klasické dílo s českým názvem Jako zabít ptáčka (v originále To Kill a Mockingbird) od americké spisovatelky Harper Lee. Román o dospívání a morálce byl publikován roku 1959 a ihned se stal světovým bestsellerem. Mně se dostal do rukou v novém českém vydání (2015) od nakladatelství Mladá fronta a ještě nyní si knihu stále ve svých rukou hýčkám. Tato kniha s pozoruhodným příběhem vás uchvátí a strhne vás možná i více než kdejaká detektivka...


Děj se odehrává v malém provinčním městečku Maycomb v Alabamě obklopeného poli s bavlnou ve 30. letech 20. století, kdy jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí. Příběh je vyprávěn pohledem osmiletého děvčátka Čipery, která se svým dvanáctiletým bratrem Jemem promýšlí o letních prázdninách důmyslný plán, jak vylákat místního podivína Bubu Radleyho z jeho domácího vězení. Dětskému dobrodružství je zčásti konec, když je místní mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch, který je celým městečkem označen za negromila. Atikus se tak pouští do předem prohraného boje s rasovou nenávistí a strachem. Čipera s Jemem se tajně účastní soudního procesu a snaží se proniknout do složitých záležitostí, které jsou výhradou dospělých.


Případ vnímán dětskou nevinností


Ačkoliv se Čipera s Jemem stávají malými diváky nespravedlivého soudního procesu, ve kterém se jejich otec zastává černocha Toma Robinsona a pobuřuje proti sobě otce znásilněné dívky, příběh není pouze o rasismu. Celý román se opravdu drží svých dvou témat - dospívání a morálky. Vyprávění pohledem dítěte je skvělým nástrojem, jak upoutat čtenáře, protože mu poskytuje realitu jen zčásti. Tím je čtenářova mysl po celou dobu aktivní a právě tento způsob vyprávění se podle mého názoru zasluhuje o čtivost děje. Nechybí ani napětí. Strach z Bubu Radleyho a později strach o vlastního otce je součástí i strachu samotného čtenáře. Klidné části jsou vystřídány těmi dech beroucími a události nabírají nečekaný spád.


Harper Lee skvěle vykresluje prostředí Alabamy a vztahy mezi lidmi v době, kdy černoši neměli stejná práva, zabývá se také otázkami společenského uspořádání a genderové problematiky. Přestože kniha obsahuje tyto závažné problémy, včetně znásilnění, je psána velice nekonfliktně a dokonce v ní místy nalezneme i humor. Příběh nám dovoluje, abychom se zamysleli, abychom uvažovali sami o sobě, staví nás opětovně do dob rasové nespravedlnosti, a přesto nás neošidí o příběh, který se stupňuje do překvapivého dějového zvratu.


Stále aktuální téma?


Román měl obrovský úspěch, získal Pulitzerovu cenu za literaturu, dočkal se i filmové adaptace a často se používá při výuce v amerických školách, kdy je třeba poukázat na vzájemnou toleranci. V knize si můžeme opakovaně podškrtnout spoustu mouder, především v uchvacujícím závěrečném monologu Atika Finche před rozsudkem Toma Robinsona. Atikus si vás získá svým životním postojem, čistou pravdou a láskou ke svým dětem. Získá si vás i zvědavá Čipera a odvážný Jem, dokonce i Bubu Radley vám nedá spát, budete toužit spatřit ho až do konce...



,,To jsem si taky myslíval," řekl konečně, ,,když jsem byl tak starý jako ty. Když je jenom jeden druh lidí, proč nemůžou jeden s druhým vyjít? Když jsou všichni stejní, proč se mermomocí chtějí nesnášet? Já myslím začínám něco chápat, Čipero. Myslím, že začínám chápat, proč Bubu Radley zůstal celou tu dobu zavřený doma... to proto, že on ven nechce."

Autorka nepsala zbytečně, pustila se do originálního pojetí opravdu závažných a složitých témat a popsala je s takovou lehkostí a přesto důkladností na každé slovo, že nemůže nechat žádného ze svých čtenářů chladným. Selhání společnosti je zde vyváženo sílou jednotlivců. Jako zabít ptáčka je nádherná kniha, která má i po tolika letech co říct.


Hodnocení:






Jako zabít ptáčka
Harper Lee
vydalo nakladatelství Mladá fronta a. s.
v roce 2015
280 stran

6 komentářů:

  1. Moc hezká recenze, myslím, že jsi to vystihla. Knížku jsem četla v originále a nedám na ni dopustit. Ten nový přebal mě dost mile překvapil.. Snad abych si koupila i to české vydání. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :-) Není špatný, mně se taky docela líbí. :-)

      Vymazat
  2. Teď jsi mě opravdu přesvědčila si knihu koupit! Už jsem ji viděla v knihkupectví s tímhle krásným novým přebalem... Takže jasná volba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda. :-) Kniha za to určitě stojí. :-)

      Vymazat
  3. Já jsem tak strašně ráda, že se tahle knížka tak moc čte :) Před třemi lety jsem si ji naprosto zamilovala a měla jsem tendenci ji všem cpát...a nic. Krásná recenze, souhlasím s každým slovem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky ji všem doporučuji. Děkuji. :-)

      Vymazat