neděle 29. listopadu 2015

Do tmy: Sběr bylin jako touha, vášeň, šílenství

Když jsem si poprvé přečetla, o čem je nová česká próza Do tmy, byla jsem nadšená. Téma sběru bylin a navíc prostředí jihočeského venkova mě ihned přesvědčilo, že prozaický debut Anny Bolavé, který v letošním roce vyšel v nakladatelství Odeon, si musím co nejdříve přečíst. Bohužel očekávaný čtenářský požitek se u mě proměnil spíše v depresivní náladu, takže jsem byla nakonec ráda, když jsem knihu dočetla. Na druhou stranu to byl zřejmě autorčin záměr a i pochmurný čtenářský zážitek je zážitek.


pondělí 9. listopadu 2015

Znakový jazyk mýtů zbavený (1. část)

Věřím, že tento článek, který se bude mezi recenzemi na mém blogu tak trochu vymykat, najde i přesto zde své místo. A proč zrovna znakový jazyk? Před asi rokem a půl, když jsem se rozhodla pro studium bohemistiky, jsem si přihlášku podala ještě na jeden zajímavě znějící obor Čeština v komunikaci neslyšících. Tehdy jsem ještě netušila, jak krásný znakový jazyk je, jak pozoruhodné může být jeho studium a kolik zajímavostí se skrývá za touto oblastí tzv. Deaf studies.

Ať vypadá tato oblast sebezajímavěji, pravdou je, že mezi širokou veřejností je o této problematice (z kulturně-lingvistického hlediska) velice málo informací. Ba co víc, mezi lidmi panují předsudky vůči neslyšícím, společnost a dokonce i školství je plné stereotypních názorů, které mají neblahý vliv na vzdělávání. Nemusíme být ale zas tolik skeptičtí, protože faktem je, že situace se mění a již dnes jsou oproti minulým rokům vidět obrovské pokroky.

To, čeho si lidé na neslyšících (pokud jsou uživateli znakového jazyka) nejvíce všímají, je „rychlé máchání rukama“ a „přehnaná mimika“. A právě o znakovém jazyce, komunikačním prostředku neslyšících, existuje spousta mýtů. Můj článek není o tom ukázat, že někdo něco říká špatně nebo o něčem smýšlí špatně (každý je odborníkem v něčem jiném), jeho účelem je pouze rozšíření obzorů. Ostatně než jsem nastoupila do prvního ročníku, vesele jsem všem říkala, že se budu učit znakovou řeč.


pátek 16. října 2015

Via lucis: Cesta za světlem absolutní tmou a tichem

Představte si, že vás najednou obklopí absolutní tma a ticho. To je jistě nepříjemná představa pro člověka, který v běžném životě používá všech pět svých smyslů. V roce 1882 tehdy devatenáctiměsíční holčičku Helenku připravila nemoc o její zrak a sluch. Ačkoliv Helena Kellerová zpočátku neví, jak vypadají barvy, jak vypadá tvář rodičů, nezná hudbu a nezná slova, jednoho dne dokončí studium na univerzitě v Harvardu. Nevěříte? Zkuste si přečíst knihu s krásným názvem Via lucis (česky Cesta světla) a určitě uvěříte.


sobota 10. října 2015

Hotýlek: Osudy obyčejných lidí čtyř generací v průřezu dějin

Propracovaný příběh od začátku až do konce. Takový je nový román české spisovatelky Aleny Mornštajnové s názvem Hotýlek, který mě svým skvělým vyprávěním vtáhl do životů čtyř generací po téměř celé dvacáté století. Přednost knihy je v jejím promyšleném ději, který plyne kupředu bez zbytečných slov. Každá kapitola nabízí čtenáři událost, která zásadním způsobem mění směr příběhu.


neděle 13. září 2015

Nevěra: Láska je jako kaleidoskop (recenze audioknihy)

Brazilský spisovatel Paulo Coelho se mi dosud vyhýbal. Jeho knihy jsem několikrát držela v ruce, ale nikdy jsem si žádnou neodnesla domů. Jeho poslední román Nevěra jsem se nakonec rozhodla poslechnout jako audioknihu. Příběh ve mně zanechal rozporuplné pocity. Ačkoliv se mi moc nelíbil, jsem ráda, že jsem zvolila právě podobu audioknihy...


úterý 4. srpna 2015

Nejnovější česká literatura: 5 knih, které bych si ráda přečetla

Před více než rokem jsem publikovala dva články o knihách, které bych si chtěla přečíst. Jeden se věnoval světovým románům a druhý poezii. Dnes bych se chtěla ke článku s knižními tipy vrátit. Na svém blogu se věnuji recenzování světových i českých děl a mohu říci, že se mi to daří půl na půl.

Knižních tipů na světovou literaturu je všude doslova mraky, proto jsem se tentokrát rozhodla vytvořit seznam pěti knih českých autorů, které bych si ráda přečetla. A protože mě poslední dobou zajímá především současná česká próza, zaměřila jsem se opravdu na ty nejnovější, které vyšly v roce 2015. Ke každé knize přikládám anotaci a krátký důvod, proč bych si knihu chtěla přečíst.

Četli jste některou z nich? Určitě neváhejte přiložit recenze, mile ráda si je přečtu. Máte jiné tipy na nejnovější českou literaturu? Budu ráda za každý komentář, který mi rozšíří obzory.


sobota 1. srpna 2015

Lizucha: Tajemný herbář, který spojuje lidské osudy

Občas jako čtenář narazím na opravdový knižní poklad. Takovým pokladem je vždy kniha, která má v sobě nějaké kouzlo. Taková kniha vás, jak se říká, prostě dostane. Na počátku zcela nenápadná útlá próza. Zvláštní název Lizucha, pod kterým si nedokážete nic představit. Ještě stále neznámá česká autorka Lenka Juráčková. Přesto vám krásná obálka, tajemný titul a vábivá anotace našeptává, že si knížka zaslouží, abyste jí věnovali jedno své čtecí odpoledne.


pátek 24. července 2015

Literární spolek Laury Sněžné: Nehybnost příběhu a nehodící se erotika

V poslední době lze zaznamenat mnoho beletrií, ve kterých jsou ústředním tématem samotné knihy. Jak prosté a zároveň jak krásné pro nás, pro čtenáře. Příběhy lidí, kteří se zabývají literaturou jsou v samotné knize vzrušující a i já jsem podlehla krásnému čarovnému názvu Literární spolek Laury Sněžné s celkem podařenou obálkou. Zasněžená tmavě modrá obálka a poetický titul nebylo jediné, co mě lákalo. Anotace slibovala detektivní příběh o tajemném seskupení literátů. Jak svůdné, že? S lítostí ale oznamuji, že mě výsledek práce finského romanopisce Pasi Ilmari Jääskeläineho zklamal na plné čáře.


pondělí 29. června 2015

Jako zabít ptáčka: Kniha nejen o tom, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni

Může být kniha o (ne)obyčejném dospívání dvou malých dětí čtivá a napínavá? Rozhodně může. A jednou z takových knih je dnes již klasické dílo s českým názvem Jako zabít ptáčka (v originále To Kill a Mockingbird) od americké spisovatelky Harper Lee. Román o dospívání a morálce byl publikován roku 1959 a ihned se stal světovým bestsellerem. Mně se dostal do rukou v novém českém vydání (2015) od nakladatelství Mladá fronta a ještě nyní si knihu stále ve svých rukou hýčkám. Tato kniha s pozoruhodným příběhem vás uchvátí a strhne vás možná i více než kdejaká detektivka...


pondělí 22. června 2015

Pálenka: Střípky poezie poskládané do próz z Banátu

Číst Pálenku je jako naleznout jen pár stránek z objemné knihy o životním příběhu jednoho mladého muže. Matěj Hořava musel své věty opříst vrstvou mlhy, protože čtenářům nedovolí proniknout do samé podstaty, pouze je nerušeně provází svými vzpomínkami. Tato útlá kniha s podtitulem Prózy z Banátu od Matěje Hořavy se stala vítězem Magnesie Litery pro objev roku 2015 a zaslouží si pozornost pro svou nevšední formu i pro svůj nevšední obsah.


sobota 9. května 2015

Poslední aristokratka: Příjemný poslech, příjemná zábava (recenze audioknihy)

Jako svou první audioknihu jsem si nemohla zvolit vhodnější knihu. Poslední aristokratka v podobě audioknihy (knižně vyšla v roce 2012), kterou vydalo nakladatelství OneHotBook, mě nadchla hned z několika důvodů. Autor Evžen Boček vytvořil humoristický příběh přesně tak, jak si dnešní humor představuji. Stejně tak interpretka Veronika Kubařová vypráví příběh tak skvěle, až si říkáte, že autor ,,ušil" hlavní hrdinku přímo na míru právě Veronice. Od tohoto českého románu nečekejte žádný exkluzivní děj, jeho posláním je čtenáře především pobavit a to se ,,aristokratce do ucha" daří velice dobře.


sobota 14. března 2015

Příspěvek k dějinám radosti: Román psaný ptačí řečí

Radku Denemarkovou, svéráznou a nekompromisní spisovatelku jsem si oblíbila již románem Peníze od Hitlera, ve kterém jsem poprvé poznala, jak důrazný může být autorský styl. Na její nový román Příspěvek k dějinám radosti jsem se těšila dlouho a bylo se opravdu na co těšit. Autorka si mě podruhé získala pro jedinečnost svých témat, ačkoliv se mi zdálo, že v knize bylo tak trošku převlaštovkováno...


úterý 10. února 2015

Jazykové jednohubky: Pořádná porce jazykových zajímavostí

,,Nechť již hříšné saxofony ďáblů rozzvučí síň úděsnými tóny waltzu, tanga a quickstepu." Jaké tajemství ukrývá tato věta? Než si to vygooglíte (pokud to nevíte), prozradím vám i další tajemství, které jsem objevila při čtení Jazykových jednohubek. Zjistila jsem, že žádné ze slov není ošoprstané, slova jsou totiž živá a jsou živá i po staletích. A v tom je jedno z mnoha kouzel slova. Zato kniha Jana Táborského bude brzo dosti ošoprstaná...


pátek 6. února 2015

O čem ženy mlčí: Povídkový soubor, který nenadchne, ale ani neurazí

Povídkový soubor O čem ženy mlčí od českých autorů mě zaujal nejen sestavou oblíbených spisovatelů, ale také názvem samotným. Tak o čem my ženy mlčíme? To by mě opravdu zajímalo!