Lizucha: Tajemný herbář, který spojuje lidské osudy

Občas jako čtenář narazím na opravdový knižní poklad. Takovým pokladem je vždy kniha, která má v sobě nějaké kouzlo. Taková kniha vás, jak se říká, prostě dostane. Na počátku zcela nenápadná útlá próza. Zvláštní název Lizucha, pod kterým si nedokážete nic představit. Ještě stále neznámá česká autorka Lenka Juráčková. Přesto vám krásná obálka, tajemný titul a vábivá anotace našeptává, že si knížka zaslouží, abyste jí věnovali jedno své čtecí odpoledne.

Lizucha začíná, když slunko proniká do škvír žaluzií domova seniorů, kde leží devadesátiletá Lída trpící Alzheimerovou chorobou. Dívá se na fotografii na stěně, tváře na ní jsou pro ni cizí, nevzpomíná si na nic. Jakmile ale usíná, vracejí se jí vzpomínky na nucené práce v Německu, na přítelkyni Valju, na muže, do kterého se tam zamilovala... Zároveň pozorujeme i příběh patnáctileté Evy a její kamarádky Káti, kterým se do rukou dostane tajemný herbář. Díky nalezenému herbáři se spojí generačně vzdálené životy...

Prolnutí dávného a současného

Právě propletení životů, které jsou od sebe generačně vzdáleny, vytváří dojemný příběh, který čtenáře pohladí na duši. Již po prvních stránkách jsem byla vtažená do vzpomínek stařičké Lídy, které byly dokonale autentické. Úžasný děj byl podtržen skvělým použitím jazyka autorky. Její poetický styl psaní mě dokázal naprosto pohltit. Jemnost psaní zde fungovala jako nenahraditelná přísada, která stvořila dílo kouzlící úsměv na tváři.

Ve své podstatě jde o jednoduchý příběh, který je ale podle mého názoru výborně propracován. Dopomáhá k tomu i výtečný popis a sympatické charaktery postav. Miluji knihy, ve kterých autor umí dobře prolnout minulost se současností a v této próze se to povedlo. Ačkoliv nevím, zda to byl autorky záměr, nesmírně si jí cením za to, že ukázala i jinou podobu dnešní mládeže. Mládeže, která se zajímá o staré příběhy a která je uchvácena sílou minulosti, ať už je krásná, či smutná.

Závěrem

Přikláním se sice k názorům, že by kniha mohla být určitě delší a možná by její námět postačil i na celý román, ale nemohu tím ubrat autorce na hodnocení. Příběh a styl psaní mě naprosto okouzlil, jazyk byl ke čtenáři velmi vlídný, vyprávění bylo krásné... Pevně doufám, že to není poslední próza autorky, protože už nyní se těším na další uchvacující příběhy.

,,Proč vlastně pátráte? Proč se věnujete něčemu takovému, a nejdete třeba do kina?" napadlo Valju, když si připomněla, jak voněl Janův polibek...

,,Tedy, nezlobte se, jen mě napadlo, že staré osudy už přece nikoho nezajímají, a už vůbec ne děvčata ve vašem věku," dodala rychle. Káťa rozpačitě pokrčila rameny, podívaly se na sebe. Všechny ty cesty se vlastně nabalily na tatínkův nedávný objev...

Hodnocení:

Lizucha

Lenka Juráčková

vydalo nakladatelství JOTA, s. r. o.

v roce 2015

176 stran