neděle 29. listopadu 2015

Do tmy: Sběr bylin jako touha, vášeň, šílenství

Když jsem si poprvé přečetla, o čem je nová česká próza Do tmy, byla jsem nadšená. Téma sběru bylin a navíc prostředí jihočeského venkova mě ihned přesvědčilo, že prozaický debut Anny Bolavé, který v letošním roce vyšel v nakladatelství Odeon, si musím co nejdříve přečíst. Bohužel očekávaný čtenářský požitek se u mě proměnil spíše v depresivní náladu, takže jsem byla nakonec ráda, když jsem knihu dočetla. Na druhou stranu to byl zřejmě autorčin záměr a i pochmurný čtenářský zážitek je zážitek.


Do tmy je vyprávění samotářské Anny Bartákové, která trpí rozrůstající se nemocí. Anna se věnuje sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, kterému zasvětila celý svůj život. Smrt tchána, setkání s manželem, kterého opustila, vzpomínky na dětství, to všechno stojí spíše v pozadí celé knihy. Od rána až do večera sledujeme Annin vnitřní svět, který se postupně stále více uzavírá. Vášeň k sběru bylin je pro Annu hnací síla, ale občas už jí fyzické síly nestačí...


Neblahý či blahý vliv?


Na počátku knihy mi byla hlavní hrdinka sympatická. Bylo to asi i mým nadšením z lákavého tématu, které mi připomínalo Žítkovské bohyně i nedávno přečtenou Lizuchu. Bohužel jsem názoru, že Do tmy má s Žítkovskými bohyněmi pramálo společného. Sympatie k hlavní hrdince se postupně rozplynuly. Neobvyklá záliba se najednou změnila v naprostou mánii. Anna Bartáková nemá žádné hranice, sbírá dokud může, hnisající a krvácející ruka není žádnou zábranou. Jenomže sběr bylin je pro Annu světlo jejího života, čas, kdy ignoruje a překonává bolest, i když je bolavá po celém těle.

Během čtení se mi tak postupně hlavní hrdinka vzdalovala svou sobeckostí ke svému bolavému tělu. Ne, že by mi přestala být sympatická, Anna si zkrátka svou ,,bolavost" léčí svým šílenstvím. Její život se už točí jen a jen kolem sběru a sušení bylin, které v noci ukládá do pytlů a každé úterý vozí do výkupny. Příběh je tak možná svědectvím smutného dopadu nemoci na duševní jádro člověka. V podstatě jsem se o hlavní hrdinku bála, chtěla jsem jí pomoct, ale pak na mě zapůsobila takovým tajemnem, že jsem se spíše bála jí než o ní.


Psáno bolavým jazykem


Je to paradoxní, ale někdy mám pocit nelibosti, když mě kniha natolik svým vyprávěním ovlivní a stanu se součástí melancholické cesty příběhu, ve které cítím jen bolest a bolest. Tím chci před autorkou smeknout, protože svým detailně propracovaným vyprávěním mě dokázala natolik strhnout, že jsem se sama dostala pod hladinu, kde jsem občas nemohla dýchat. Anna Bolavá ovládá bravurně jazyk a povedlo se jí s neuvěřitelným napětím vykreslit psychické pochody hlavní hrdinky.

,,Dvě tašky přesličky se mi na řídítka ještě vejdou. Lípy holt nebude tolik, jak jsem si myslela, takže ať žije druhová rozmanitost. Jdu na to a hodně to bolí. Dělám stejné pohyby jako na velký pátek. Tak tomu dni odteď říkám. Veliké to bylo. Ten v truhle za zdí by mohl vyprávět. Celé léto budu kvůli tomu chromá. A pak že zmodralá ruka nebolí. Je to tu nanovo a je to při síle. Já naopak sílu ztrácím a tělo sotva vleču s taškami ke kolu. Nesmím si to vsugerovat, že nemůžu. Čeká mě kontrola suchosti heřmánku v sadu a první nájezd na třezalku pod stráň."


Závěrem


Popravdě si myslím, že kniha není pro slabší povahy jako jsem já (možná si to jen až moc beru). Po dočtení jsem musela na celý příběh neustále myslet a to především na podrobné popisy fyzické i psychické bolesti. Byla jsem rozzlobená, že mě kniha dostala do takové zádumčivosti, ale nakonec budu statečná a autorku za to pochválím. Budu se muset smířit s tím, že téma bylin bude vždycky opředeno spíše melancholií.


Hodnocení:






Podrobnosti o knize:
DO TMY
Anna Bolavá
vydala Euromedia Group, k. s. - Odeon
v roce 2015
232 stran

7 komentářů:

  1. Knihu mám v seznamu titulů, na které se v brzké době chystám. Tato recenze mi tedy velkou radost neudělala, protože jsem o knize měla úplně jinou představu. Asi její čtení odsunu na léto, v zimě nerada čtu temné depresívní knihy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že jsem tě recenzí neodradila, na někoho to vůbec takhle depresivně působit nemusí! :-)

      Vymazat
    2. Neodradila, to v žádném případě. Půjčila mi ji kamarádka, budu ji číst někdy v lednu nebo v únoru. Chtěla jsem ji číst až v době, kdy bude svítit slunce a dny nebudou končit sotva začaly, ale když už ji mám, tak to nebudu odkládat :)

      Vymazat
  2. Knihu mám taky na seznamu a mě tedy tvoje recenze určitě neodradila, spíš naopak. Říkám si, jak budu reagovat já sama. Někdy i snad mám potřebu se v nějakém takovém tématu poplácat. No jsem na ni opravdu zvědavá :)
    Recenze moc pěkně napsaná. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, protože si myslím, že na spoustu lidí to bude působit úplně jinak. Já jsem zkrátka hodně úzkostlivá a všechno si moc beru, především ty popisy bolesti a nemoci nemám ráda. :-)

      Vymazat
  3. Já se normálně bojím :))). Knížku mám nachystanou ke čtení a jsem fakt zvědavá, jak na mě bude působit. Výborná recenze, díky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :-) Bát se asi není třeba, někdo si takový styl psaní může naopak užívat. :-D

      Vymazat