sobota 3. května 2014

Na cestách s Franzem Kafkou: Recenze a rozhovor s Juditou Matyášovou

Franz Kafka. Jméno jednoho z nejvlivnějších spisovatelů 20. století a literatury vůbec. Kafkova díla vyvolávají spoustu otázek, myšlenek, pochybností. Jeho díla bych sama zařadila někam mezi absurditou a naprostou genialitou. Ale jaký byl ve skutečnosti Franz Kafka? Úředníček pobývající stále v Praze? Ne. Franz Kafka cestoval napříč Čechami, ale navštívil například i Itálii, Švýcarsko, Německo a dokonce i bájný ostrov Helgoland. A právě místům, které Franz Kafka navštívil, se věnuje průvodce Na cestách s Franzem Kafkou autorů Jana Jindry a Judity Matyášové.


Když jsem v knihkupectví objevila knížečku o Franzi Kafkovi plnou krásných fotografií, nemohla jsem ji tam nechat. To jsem ale ještě netušila, jaká skvělá práce mě čeká. Průvodce nabízí slavná i neznámá místa v Čechách a v Evropě (jak napovídá podtitul publikace), kde Kafka pobýval, kam přijížděl za prací, nebo která navštěvoval z čistě turistického zájmu.


Víc než obyčejný průvodce


Každé místo v průvodci obsahuje v titulku název, polohu a informace o tom, čím bylo místo dříve a čím je dnes. Všechny lokality jsou dále doplněny krásnými černobílými fotografiemi Jana Jindry, fotografa, který tak stihl zachytit budovy důležité pro Kafkův život. Většina je totiž už téměř zapomenuta a některé budovy jsou už dokonce zbourány. Bez fotografií si průvodce ani nedokážu představit, protože přidávají publikaci na autenticitě a navíc působí opravdu uměleckým dojmem.
Další důležitou součástí je samozřejmě text, který dané místo popisuje. Juditě Matyášové se ale povedlo mnohem více. Poutavým stylem psaní čtenáři nabízí pohled do Kafkova života. Skvělým krokem při zpracování publikace bylo také přikládání zápisů z deníku Franze Kafky, ale i dalších lidí, kteří se s Kafkou znali. A tak deníkové úryvky opět dodávají textu na autenticitě. Myslím si, že tyto informace o Kafkově pohybu, činnosti, úmyslech apod., nezaznamenáte v obyčejných životopisech o tomto spisovateli.


Do textů je zahrnuta i cesta samotných autorů, jejich zážitky při pátrání. Některé části jsou opravdu obdivuhodné, protože autoři si dali s hledáním některých míst opravdovou práci a pátrali velmi pečlivě: „Jan Jindra podle plánu budovy hledal místo popsané v prvním dopisu, tj. úzkou chodbu vedoucí ke Kafkově kanceláři. … Nakonec rozhodl citát z dopisu Maxovi, který Kafka psal v březnovém dopoledni a v něm říká, že do jeho kanceláře svítí slunce.“  A tak si představte, že autoři čekali půl roku na to, až nastane březen a budou moci zjistit, do jaké kanceláře budovy svítí slunce. A slunce svítilo opravdu jen do jediné kanceláře. Kanceláře Franze Kafky, kde pracoval pro pojišťovací společnost.


Vraťte se v čase


Nejkrásnější na tomto průvodci je, že se sami stáváte součástí jednotlivých kroků jak autorů, tak Franze Kafky. Najednou cestujete všichni společně. Ve vyprávění zaznamenáte minulost i přítomnost jednotlivých míst: „Ottla se totiž po zkušenost ze Siřemi, kde spravovala rodinný statek, rozhodla, že se bude věnovat zemědělství, a poprosila bratra, aby jí s hledáním školy poradil. Po dlouhém rozhodování se vybrala školu ve Frýdlantu. … Nyní je poloprázdná, jen v přízemí jakási firma na zkrášlení pleti.“
Autorka také používá v mnoha případech er-formu přítomného času, díky čemuž se můžete vcítit do samotného Franze Kafky: „Často si prohlíží vršky hor z lehátka balkónu, někdy lapá po dechu, když je vzduch příliš studený, a když je úplně nejlépe, prochází se po okolí…“ A právě tímhle vším autoři docílili toho, že průvodce není jen obyčejným průvodcem. Anebo naopak dokázali vytvořit takého průvodce, jakým by měl právě průvodce být. Měl by vás provést po místech takovou formou a stylem, abyste se cítili být součástí cesty, abyste si ji dokázali reálně představit. A to se autorům podařilo naprosto bravurně.



Judita Matyášová 


Judita Matyášová je spisovatelka, novinářka a kulturní manažerka. Organizuje putovní výstavy, tematické přednášky a literární čtení, ale především pátrá po osudech emigrantů. Před třemi lety objevila příběh několika desítek dětí, kterým se podařilo uprchnout do Dánska z tehdejšího Protektorátu. Je autorkou knihy Přátelství navzdory Hitlerovi, kterou jsem si musela ihned zakoupit, protože mě toto téma velmi zajímá a především mě fascinuje celková práce této ženy. Paní Juditu Matyášovou jsem také kontaktovala a poprosila ji o rozhovor k mé recenzi.





Rozhovor s Juditou Matyášovou


Průvodce Na cestách s Franzem Kafkou vykresluje nejen samotná místa a jejich příběhy pobytu Franze Kafky, ale i osobní dobrodružství při Vašem pátrání. Zajímalo by mě, jak dlouho jste na publikaci pracovali a kolik času Vám zabralo cestování?

Pracovali jsme na knize, spolu s fotografem Janem Jindrou, pět let. Pokaždé, než jsme vyrazili na cesty, tak jsem se snažila najít někoho, kdo se v dané lokalitě zajímá o historii, buď přímo historiky nebo kronikáře či badatele. Zajímalo mě, jak se v tom místě žilo za Kafky a jak se proměnilo. A často to byla hodně velká změna. Třeba v Itálii jsme byli na několika místech, která byla na přelomu 19. a 20. století velice slavná, prázdninová letoviska, kam se jezdilo z celé Evropy a dnes už je téměř nikdo nezná.

Jak vznikla vůbec myšlenka propátrat veškerá místa, která Kafka navštívil? Co pro Vás znamenala osobnost Franze Kafky před bádáním a co pro Vás znamená teď? Změnil se nějak Váš pohled?

V roce 2004 přišel k nám do redakce Lidových novin fotograf Jan Jindra. Povídali jsme si o jeho práci a on se jen letmo zmínil, že fotografuje místa, kam jezdil Kafka. Vyprávěl mi, že Kafka rozhodně neseděl jen v Praze, za kancelářským stolem, ale že cestoval po celých Čechách, že chodil do kina, jezdil na motorce a zajímal se o spoustu novinek tehdejší doby.  Byla jsem velmi překvapená. Tenkrát jsem věděla o Kafkovi asi to, co každý: že je autorem několika výjimečných knih, že bydlel v Praze, pracoval v pojišťovně a měl dvě osudové lásky. Velice mě zaujalo vyprávění pana Jindry a rozhodla jsem se, že budu pátrat s ním. Rychle mi došlo, že Kafka byl muž mnoha zájmů. Bavilo ho cestování, zajímal se o zdravý životní styl, o divadlo, film, tanec. Tenhle obrázek je na hony vzdálený tomu, co se většinou o Kafkovi říká a já jsem to brala jako výzvu, představit ho jinak. 

Vaše druhá kniha, vydaná v roce 2013, s názvem Přátelství navzdory Hitlerovi se věnuje osudům českých dětí, které za války uprchly do Dánska a setkaly se po 70 letech, když jste pro ně v Izraeli uspořádala setkání. Mnozí historikové o „dánské cestě“ ani netušili. Jak se Vám podařilo tento případ objevit?

V říjnu 2010 jsem publikovala příběh židovské dívky Heleny, na titulní straně Lidových novin. V článku jsem psala, že zřejmě nikdo z její rodiny nepřežil, ale po pár dnech se mi ozvala Helenina sestřenice, paní Zuzana. Jela jsem za ní na rozhovor a byla jsem velmi překvapená, když mi vyprávěla, že odjela s kamarády, kterým bylo 14 – 16 let do Dánska. Zajímám se o židovské příběhy už deset let, ale tenhle jsem nikdy neslyšela a zajímalo mě, co se s dětmi stalo a jak prožily válku. Asi dva měsíce jsem obesílala archivy v Čechách, ve Skandinávii, v Izraeli a v Americe s jednoduchým dotazem: slyšeli jste někdy o těchto 80 českých židovských dětech? A většina odpovědí zněla: ne. Byl to šok, protože mi došlo, že pokud je mám najít, pak musím začít hned, však jim je skoro devadesát let. A tak začalo pátrání, které trvalo tři roky a vlastně trvá dodnes.

Vaše práce je důkazem toho, že je stále, co objevovat, ačkoliv by se zdálo, že o 2. světové válce toho víme více než dost. Pro každého člověka z tohoto příběhu Vaše práce znamená jistě mnoho. Co ale pro Vás samotnou znamená tento objev?

Když jsem poprvé slyšela příběh Zuzany a jejích kamarádů, kteří spolu prožili válečné roky ve Skandinávii, tak jsem okamžitě vnímala sílu jejich přátelství. Bylo jasné, že mezi nimi bylo velice silné pouto, že to byla jako jedna velká rodina, která však ztratila kontakt na 70 let. Došlo mi, že musím udělat maximum pro to, aby se znovu setkali, aby měli znovu možnost si popovídat. Podařilo se mi zorganizovat několik těchto setkání a jsem moc ráda, že ten příběh pokračuje dál, v rodinách pamětníků. Zrovna minulý týden byla v Čechách dcera a vnučka jedné pamětnice. Provázela jsem je po místech, odkud pocházejí jejich předci a bylo to pro mě velmi dojemné, pozorovat je, jak objevují rodinnou historii. Mám radost, že můžu takhle propojovat minulost a současnost a snažím se do toho vtáhnout i mladé lidi. Čas od času přednáším na základních a středních školách. Snažím se motivovat mladé lidi, aby se zajímali o historii vlastní rodiny, aby si povídali s rodiči, prarodiči, aby zaznamenávali příběhy, protože je důležité vědět, odkud pocházím, kdo jsou moji předci.

Jak se vyvíjí Vaše práce nyní? Kam se bude ubírat Vaše budoucí pátrání?

Moje knížka brzy vyjde v Dánsku. Jsem moc ráda, že kniha vyjde právě v této zemi. Kdyby Dánové nepomohli našim dětem, tak zřejmě zůstanou v Čechách a čekal by je stejný osud, jako tisíce ostatních židovských dětí, jejichž život skončil v koncentračních táborech. Kromě knížky organizuji literární čtení, besedy a také představuji příběh dětí na výstavě „Sofiina volba po česku“, která je až do konce května k vidění v synagoze, v Kolíně. Vše, co se kolem tohoto příběhu děje se neustále vyvíjí, stále chodí další zajímavé postřehy a tipy, tak už si skoro pomýšlím na další pokračování. Hlavní ale je, že jsem se vrátila zpátky do redakce Lidových novin a mohu se dál věnovat pozapomenutým příběhů Čechů, kteří odešli nebo museli odejít v průběhu minulého století. Často stačí jeden detail a vynoří se další zajímavý osud a já jsem moc ráda, že čtenáři mých článků vždy pomáhají při mém pátrání.


Mockrát děkuji paní Juditě Matyášové, že si našla čas a odpověděla na mé otázky!

Oficiální stránky Judity Matyášové: http://www.juditamatyasova.cz/

5 komentářů:

  1. O přátelství navzdory Hitlerovi jsem četla, i nějaký rozhovor, je to hezké, když se najde někdo, kdo si myslí, že už nikoho nemá...
    Průvodce vypadá taky skvěle, dokonce bych věděla, komu ho koupit. Já mám podobně dělaného průvodce o Máchovi :-) Ale je to tedy jiná kniha, vypadá jinak, asi žádná edice...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě plánuji recenzi, až si Přátelství navzdory Hitlerovi přečtu. :-) Mácha by mě taky docela dost zajímal, mohla bys mi poslat nějaký odkaz na toho průvodce o něm? :-)

      Vymazat
    2. Teď si nejsem 100% jistá, jestli je to on, ale našla jsem toto (myslela jsem, že mám novější vydáni): http://www.novinky.cz/kultura/207895-spisovatel-jiri-padevet-napsal-turistickeho-pruvodce-po-stopach-k-h-machy.html

      Vymazat
    3. To vypadá dobře, děkuji za odpověď! :-)

      Vymazat
  2. Má opravdu zajímavý život. Jsem ráda, že se článek líbí. :-)

    OdpovědětVymazat